Co hledáte?

Výuka na SOU Uh. Brod v době koronaviru

19. 11. 2020

Již ve sci-fi literatuře 20. století jsme se mohli často setkat s myšlenkou, že výuku dětí ve škole jednou převezmou počítače. Přestože by ještě v době nedávné mnoho lidí považovalo podobný scénář za hudbu vzdálené budoucnosti, krize způsobená virem COVID 19 nás přinutila se této myšlence přizpůsobit. Ze začátku to jistě nebylo lehké jak pro žáky a rodiče, tak pro učitele. Mnoho z nás mělo problém se zorientovat v různých, doposud neznámých programech, zatímco pro žáky je asi největším problémem přinutit se k učení z domova. Pro většinu z nich je něčím novým, že je nikdo nevede za ruku a musejí přijmout odpovědnost sami za sebe a svou výuku. Žáky to však učí mnohem větší samostatnosti. Tato schopnost udržet si sebekázeň a správně si rozvrhnout čas je výhodou, kterou většina z nich využije i v dalším životě.

„Technologické zázemí pro takový nápor v rodinách ovšem není samozřejmostí, a tak jsme rodičům nabídli zapůjčení našich notebooků a tabletů, abychom pomohli distanční formu výuky lépe zvládat“ vysvětluje ředitel Polanský. Právě s ohledem na odlišné situace v rodinách a přetíženost rodičů pedagogický sbor naší školy nevyžadoval od rodičů povinnou zpětnou vazbu. „Komunikaci s rodiči skvěle zvládají třídní učitelé, kteří tak mají přehled o všech svých žácích. Co se týče kontroly zadaného učiva, každý učitel si pravidla se svou třídou nastaví sám. Někteří kontrolují plnění úkolů pravidelně, prakticky denně, jiní zase nechávají domácí výuku více na vlastní zodpovědnosti dětí. Je zajímavé sledovat, kolik cest k učení vede a jak moc je individuální záležitostí v tomto globálním nastavení,“ uvědomuje si ředitel Polanský.

Karanténa může být pro všechny příležitost, jak se s digitálními technologiemi poprat a skokem se zlepšit, možná, že právě koronavirus se zaslouží o digitální reformu školství  a inovaci ve výuce. Některým tento styl práce vyhovuje, někteří mají problém se zorientovat, ale na čem se všichni shodneme?  Že natrvalo bychom v takovém režimu rozhodně zůstat nechtěli, protože dříve či později se nám všem  po škole plné vrstevníků a kolegů určitě zasteskne. Nadšení pro nové technologie je jedna věc, ale člověk je tvor společenský a žádná virtuální realita kontakt s ostatními nenahradí. Alespoň ještě v dnešní době ne.

Závěrem bych ráda vyzdvihla obětavou práci většiny pedagogů, kteří s aktivním přístupem odhodili den ze dne zaběhnuté formy učení a zcela automaticky přešli na ještě před několika lety zcela nepředstavitelnou formu online výuky. Je až s podivem, jak se navzájem dokázaly propojit všechny generace a během pár dní najít společnou řeč ve virtuálním světě.

Eva Jurásková
Střední odborné učiliště
Uherský Brod